Vánoce – svátky klidu a pohody. To už ale, minimálně v našich zeměpisných šířkách, nějak neplatí. A tak když mi bylo navrhnuto strávit letošní svátky trochu netradičně, ani jsem neváhal. Já jsem, konec konců, pro každou „špatnost“. Chvilka pátrání, porovnávání a bylo rozhodnuto. Vyčistil jsem foťák, sbalil bágl, zalil kytky a vyrazil na letiště. Cíl cesty – Egypt. Jojo, Egypt… tak jsem taky…. Nebyl. Ha, teď už můžu říkat že jo. Jsem tedy už velký cestovatel a zkušený dobrodruh, neb jsem navštívil africkou pustinu a dokonce se živ a zdráv domů navrátil...

Pro všechny z nás byl Egypt zemí neznámou a tak jsme před odletem brouzdali po světové síti, vyslýchali známé a i jinak pátrali po informacích. Jak se však záhy ukázalo, není nad osobní zkušenost. Přidám tedy pár postřehů, které jsem před odjezdem nenašel, nebo jsem byl milně informován a které se třeba budou někomu hodit.
Peníze – každý nám tvrdil, že jedině americké dolary. Není pravda, eurem lze platit naprosto bez problému, stejně tak egyptskou librou, kterou si však můžete vyměnit až na místě – nesmí se vyvážet. V každém případě je však nutné pečlivě počítat a při smlouvání si hlídat patřičný kurz. Ale stejně vás na bazaru oberou, tak s tím počítejte dopředu ;o) Určitě se snažte mít co nejmenší bankovky. V případě dolarů se to ukázalo jako docela problém, v praze nabízeli pouze stodolarové bankovky. Jednu z nich dokonce v hotelu označili za falešnou, ale v bance pak naštěstí bez problémů rozměnili. Drobné se hodí jednak při smlouvání, kdy není vhodné mávat nějakým velkým penízem, a jednak na bakšiš. Pokud jedete do hotelu a máte zaplaceno all inclusive, nemá se prý nikomu nic dávat. Bakšiš je již v celkové ceně hotelu. Mě kdosi poradil, ať dám tomu, kdo nás uvede do pokoje cca dva dolary, že se pak o nás bude starat. Nu, pánovi jsem dva dolary dal, ale pak už jsem ho nikdy neviděl :o) Jediný další bakšiš jsem dal na výletě v chrámu princezny Hatšepsut. Když mě místní hlídač památky viděl pobíhat po chrámu s velkým foťákem, dotáhl mne za provázky kam se normálně nesmělo a ukázal všeliké zajímavosti a malby, které normálně nejsou vidět. Takto mne tam „přepadli“ dokonce dva hlídači. Jeden dostal dolar, druhý deset liber. Snad k oboustranné spokojenosti. Je potřeba počítat s tím, že místní za každou „službičku“ bude požadovat nějakou odměnu. I když nejdřív tvrdí, že je to zdarma, dárek a podobně. Tady je potřeba překonat naši středoevropskou slušnost, kterou do nás rodičové od malička pečlivě vtloukali a prostě odmítat. Přiznám se, že s tím jsem měl největší problém. Stejně tak při smlouvání na bazarech. Je potřeba si stále opakovat, že i když se prodavač tváří jako děsnej kamarád, je to stále jen a jen obchod a o nic jiného nejde. Je naprosto zcestné souhlasit s první navrhnutou cenou, naopak je žádoucí celý obřad smlouvání pěkně prožívat a nespěchat. Když se do toho člověk dostane je to nakonec docela psina a určitě zajímavý zážitek. A taky poučení. Jak zjistíte následně při porovnáváni cen. A vaše sebevědomí, které se do teď domnívalo jak úžasnou cenu po hodině hádání usmlouvalo zase tiše zaleze do nejspodnějšího šuplíčku a bude dělat, že tam vůbec není. Ale to všechno k tomu patří a až po chvíli si uvědomíte, že se do krve hádáte o jeden dolar, tedy zhruba 17,- Kč :o)
Faraonova pomsta – někoho údajně postihne s plnou parádou (průjem, horečka, bolesti břicha a kloubů a to i několik dní), někoho jen lehce a někoho vůbec. V našem případě jsme to přestáli v pohodě, někdo s krátkými příznaky, ale nic vážného. Měli jsme sebou litr domácí slivovice. To se sice ukázalo jako poměrně malé množství pro čtyři na týden, ale když jsem se uskromnili, vystačila. Kupovat v čechách nějaké léky nemá moc smysl. Laicky řečeno (jak to bylo vysvětleno mě) jde o bakterie hlavně v místní vodě, které jsou tam nějaké jiné a tudíž na ně naše léky nezabírají. Nicméně není problém si koupit jejich (fungující) léky přímo na místě za pár „kaček“. Například Antinal, který by se měl užívat preventivně. Zda se omezovat, jak mnozí radí, a nejíst čerstvé ovoce a zeleninu, protože jsou umyté v jejich vodě, to ponechávám na úvaze každého cestovatele. My jedli všechno na co jsme měli chuť, jen jsme raději nepili vodu z vodovodu.
S tou špínou tam - v okolí hotelu a v areálu hotelu je čisto a upraveno a dokonce mají všude rozmístěné nádoby na tříděný odpad (i když mám pocit že třídí jen někteří turisté). Jakmile vyrazíte někam dál, narazíte na bordel, rozpadlé baráky, odpadky na ulicích a v moři. To je ale asi všude stejné. Je pro mě celkem záhadou, jak mužou mít to moře tak čisté a průzračné, pokud se k němu takhle chovají. S tím totiž souvisí jedna věc. Celé pobřeží lemují hotely a každý z nich má pláž jen pro své hosty. Najít volně přístupný vlez do vody je docela problém. U každé hotelové pláže je přístaviště. Občas trochu dál, občas přímo u pláže. Tak se vám může snadno stát, že vám bude přímo u nosu startovat výletní loď a když píšu přímo u nosu, myslím to doslovně. Náš hotel měl pláže dvě a na té druhé, kam jsme chodili, tento problém naštěstí nebyl. I přesto se však může stát (a stalo se), že když poplavete trochu dál za bójky, narazíte na skvrnu nějakého bordelu, vyhozeného či vypuštěného z lodi.
Co nás dost nemile překvapilo, byla „rychlost“ ubytování. Autobus z letiště nás vyložil u hotelu v cca 6:00, kde jsem se dozvěděli, že pokoje budou k dispozici až ve 14:00. Zda to byl žertík cestovky, nebo je to normální netuším. Údajně je to zcela dle mezinárodních dohod o cestovním ruchu. Pokoje se musí uklidit, připravit, atd. Což zní sice logicky, nicméně trávit půl dne v hotelové hale, oblečeni podle počasí na místě odletu a utahaní po celonočním cestování…nic moc. Zkušenější cestovatelé měli na vrchu báglu připravené ručníky a plavky a vyrazili na pláž. My ne. O zkušenost víc pro příště. Tak jsme si chvilku schrupli v hale na gauči a pak šli prozkoumat nejbližší okolí a zázemí hotelu. Další věcí bylo setkání s delegátem až druhý den v poledne. Ne že by to bylo nějak veledůležité, ale mohla se tím minimálně zabít část promarněného dne příjezdu. Navíc by měl člověk neznalý poměrů alespoň nějaké informace.

Toliko úvodem. Nějak se to rozlezlo, měl to být úvod krátký… Hmm.
Co a kde jsme tedy vlastně prováděli? Vyrazili jsme na týden do egyptské Hurghady, konkrétně do hotelu Sea Gull. Týden je jednoznačně málo. Ale brali jsme v úvahu premiéru výpravy co se týkalo cíle cesty i složení cestovatelů. Takto jsme tedy zmákli pouze dva výlety, nepočítám-li v to krátkou výpravu taxíkem do daharu. Nejprve do Údolí králů a luxoru a další den plavba lodí se šnorchlováním a koupáním na ostrově.
Výlet do luxoru znamená časné vstávání a šest hodin v autobuse. Nic dvakrát příjemného, tuplem když jsem měli autobus čínské výroby a prostor mezi sedadly byl na čínské děti do dvou let a ne pro řádně rostlého středoevropana mého typu. Přesto však podobnou výpravu určitě doporučuji. Během cesty nás průvodce seznámil s historií i současností egypta a upozorňoval na různé zajímavosti. Jako třeba největší mešitu. Ta musí být asi opravdu nádherná, bohužel je u ní zakázáno zastavovat. Takže fotky nic moc – za jízdy a navíc přes sklo. Snad příště. První zastávka v Údolí králů nás ještě tak moc nenadchla. Celý komplex je zajímavý, malby uvnitř nádherné, ale nikde se nesmí fotit. Ani venku. O to víc vám samozřejmě vnucují všelijaké pohlednice a jiné cetky. K tomu se ale ještě vrátím. Nicméně za shlédnutí to určitě stojí, navíc egypťané budují kopii a do originálu časem nebudou pouštět nikoho, takže bylo potřeba využít příležitosti. Druhá zastávka byla u chrámu princezny Hatšepsut. To už je, abych tak řekl, jiné kafe. Ono to vypadá jinak na obrázku a v televizi a jinak na živo. Velikost, provedení, zasazení v krajině, sochy, malba… Nádhera. Následovala reklamní návštěva dílny zpracovávající alabastr. Vyloženě obchodní záležitost a divadlo pro turisty, ale náš průvodce k tomu měl alespoň poměrně zajímavý výklad a člověk se něco dozvěděl. Nicméně hláška o negramotných dělnících s naprosto prací zničenýma rukama neměla chybu. A otrávení „herci“ sedící na zemi a při příjezdu autobusu zuřivě bušící do kusu alabastru taky ne. Jak říkám – dívadlo pro tůristi :o) Pak už jsem zamířili do luxoru, přeplavili se na lodičkách přes Nil, stavili se na obědě a konečně vpadli na karnaku. Ten mne, přiznám se, nadchnul. Platí zhruba to samé co o chrámu Hatšepsut, ale v podstatně větším měřítku a jak bych tak řekl větší slávě. Nevím, jak jinak to popsat. I přes davy turistů má svoji důstojnost a atmosféru. Sloupová síň, obelisky, "čarovný" skarab, atd. Bohužel času málo, dalo by se tady určitě prolézat, fotit a zkoumat mnohem déle. Poslední zastávka byla v dílně na papyrus. Opět to samé co v alabastrové dílně – čistě obchodní záležitost, ale zase alespoň krátký popis postupu výroby, takže ne zcela promarněný čas.
Ještě jedna zajímavost. U obou chrámů je postavena budova, kde jsou jednak záchody, ale hlavně popis samotného chrámu, videoprojekce a model chrámu. Ten je poměrně podrobný. Což je skvěla věc, protože si před vstupem uděláte obrázek o skutečné velikosti a rozložení.
Následoval šestihodinový přesun zpět do hotelu. Už rok se nejezdí v konvoji s vojenským doprovodem, ale luxor je nutné opustit do půl šesté. Pak už by nás údajně nepustili. Navíc na všech vjezdech do měst a sem tam po cestě jsou checkpointy se zpomalovacím pruhem a hlídkou se samopalem. Cesta přes noční poušť má také něco do sebe. Písek, skály, nebe plné hvězd a, pro nás nezvykle, otočený měsíc.
Co se týká vnucování různých cetek, sošek, papyrů atd. U všech navštívených památek mají krásnou fintu. Nikdy nebudete odcházet stejnou cestou, kterou jste přišli. A není to proto, že by třeba nebylo místo, tak aby se turisti nesráželi. Cesta zpět totiž vede skrz tržnici. Jakmile se přiblíží skupinka turistů, obklopí je houf prodejců. Během průchodu z jednoho konce na druhý vám stihnou nabídnout veškerý místní sortiment a slevit třeba až na desetinu ceny. Byli jsme varováni před jenom vyndáním peněženky. Údajně se z houfu vynoří hbitá ruka a zmizí i s vaší peněženkou. Prodejci jsou pouze lákadlo. Těžko říci co je na tom pravdy, nicméně ceny zde nabízeného zboží jsou až podezřele nízké. Příště to chce mít v kapse jednolibrové mince a vyzkoušet vylovit pouze požadovaný obnos.

Druhý den ráno jsme vyrazili na loď. Během plavby nás posádka zabavila například tvorbou ručníkových turbanů a zvířátek, nebo zákeřnou hrou končící nečekaným postříkáním hráčů vodou. Pokud hodláte šnorchlovat doporučuji vlastní výbavu. Minimálně masku a šnorchl. Na místě vám sice vše bez problémů a zdarma zapůjčí, ale o kvalitě se mluvit nedá a do masky vám určitě poteče. Tak další zkušenost na příště. První zádrhel bylo hodinové zpoždění, kdy jsem čekali na nějakého místního caparta s doprovodem. Další zádrhel byl vítr. Ten den to zkrátka začalo foukat a to značně studeně. Na lodi nám všem byla regulérní zima. Jenže když už někam vlezu, tak to musím vyzkoušet. A tak jsem, ač poměrně zmrzlej, šnorchlovat šel. Moře bylo krásně teplé, všude plno korálů a ryb všech barev a tvarů…. Paráda. Ryby se vůbec nebály, klidně se člověku proplétaly mezi prsty a málem by se nechaly i pohladit. Návrat na loď do studeného větru a v mokrých plavkách už tak veselý nebyl. Zase zkušenost, příště to chce alespoň něco na převlečení. Následoval oběd na lodi, hodinka na písečné pláži na ostrově, se stavěním hradu a sbíráním mušlí, a odjezd (nojo, ale lodí… takže odplav?) zpět. Po cestě ještě krátká zastávka na chytání ryb. Překvapivě bez prutů, ale klasicky na pytlačku, jako doma :o))) Očividně připravené pro ruské spoluplující. Pokud vím, nechytil nikdo nic. Výlet byl fajn, ale většina z nás utahaná z předchozí výpravy do luxoru a lehce otrávená zimou, takže ocenění mírně rozpačité. Další poučení – nedávat dvě akce hned po sobě ;o)

To byly dva takové oficiální výlety. Třetí, neoficiální a bez průvodce byla výprava do daharu, což je místní downtown. Cesta taxíkem v pohodě. Každá cesta za tři dolary. Při smlouvání zpáteční jízdy se taxikář pokoušel o pět dolarů a když jsem mu řekl že sem jsme jeli za tři, jen se usmál a prohlásil že to sice ano, ale teď chceme zpátky. Tak jsem mu slušně poděkoval a šel pryč. Neudělal jsem ani tři kroky a už stál vedle a volal, že teda jo, že teda tři dolary. Takhle bych to testnul na pražských taxikářích :o)
Dahar v porovnání se sakalou, což je čtvrť okolo hotelu, je o poznání špinavější a obchodníci možná o něco vlezlejší a divočejší. Jinak v pohodě. Údajně se však nedoporučuje turistům zdržovat se tady po setmění. Co je na tom pravdy je samozřejmě otázka, ale určitě bych nedoporučil pohybovat se tu po setmění samotným turistkám. Samotné dívky, jak jsem si ověřili i v okolí hotelu, vzbuzují značnou pozornost u místních mužů i přes den. Kam až by mužové zašli netuším, ale neriskoval bych to.
Zbytek času jsme se poflakovali u moře (za poslední roky jsem toho nenaplaval tolik, jako za týden tady, to moře bylo opravdu skvělé), nebo prolézali bazary. Večer jsme se věnovali společenským hrám, cvičení, prohlížení nafoceného materiálu, případně ošetřování a rozveselování raněných. Zkrátka pohodová a odpočinková dovolená.

Co dál říci…? Počasí je v tuto dobu ideální. Krom asi jednoho a půl dne studeného větru a ani to nebylo nic zas tak hrozného. V létě bych sem asi nejel, já velká vedra nemusím a tohle mi naprosto vyhovovalo. Moře je skvělé. Plno lidí mi tvrdilo, že celou dovolenou strávili u hotelového bazénu. To nechápu. Bazény jsou tam sice pěkné, jednou jsme je i vyzkoušeli, ale moře je mnohonásobně lepší – čisté, průzračně modré a teplé.. Pokud vyrazíte přes vánoce, nepočítejte s tím, že se vyhnete „vánočnímu šílenství“. Je to poměrně zvláštní. Drtivá většina turistů je z rusky hovořících států, kde se vánoce slaví jinak a hlavně jindy. Přesto je všude plno výzdoby, santa klausů, dědů mrázů a sobů, v hotelech hrají vánoční písně a na štědrý den večer jsou připravovány různé akce. V našem hotelu měli zřejmě pouze jedno CDčko, obsahující pět skladeb. Z toho dvakrát „rolničky, rolničky“ a tři další, pro mne neznámé, skladby. Toto CDčko hrálo nonstop po celou dobu našeho pobytu a pravděpodobně ještě déle. Třeba se jim zasekl přehrávač, netuším.
Samozřejmě zážitků spousta a psát by se o nich dalo dál a dál. Ale jednak už je to takhle dost dlouhé a jednak by to asi stejně nikdo nečetl. Pokud máte jakýkoliv dotaz, rád jej zodpovím, třeba v diskuzi pod článkem.

A tady jsou konečně ty fotky….

Kliknutím vstoupíte do galerie.